close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lilie

1. dubna 2007 v 12:48 | http://www.lilie-rezek.net |  Květiny

Úvod

Lilie jsou výjimečné a dokážou každého upoutat ve volné přírodě, na záhonku, v květináči i v kytici řezaných květin. Stručně řečeno - není možné je přehlédnout. Spolu s ušlechtilou čistotou různých tvarů a velkou škálou barev a jejich kombinací vyvolává vzrušení i jejich vůně a exotičnost. V důsledku toho fascinovaly lilie po celá staletí zahradníky a v posledních desetiletích i šlechtitele. Vzhledem k jejich stále stoupající oblíbenosti a obrovským pokrokům ve šlechtění se lilie stává květinou tohoto tisíciletí.

Pěstování lilií

Lilie je cibulovitá rostlina s nevětvenou lodyhou vysokou až 2,5 m a nesoucí až padesát květů. Cibule má zpravidla kulovitý tvar a je složena z volně přilehlých šupin. Z vrcholu cibule vyrůstá lodyha, na které pod úrovní půdy zpravidla rostou lodyžní kořeny. Mezi nimi často vyrůstají lodyžní cibulky. Nadzemní část lodyhy je olistěná, někdy na lodyze v paždí listů vyrůstají pacibulky. Květy jsou zpravidla složeny šesti okvětními lístky, ze středu vyrůstá semeník s čnělkou a bliznou. Semeník je obklopen šesti nitkami s prašníky. Květy mají různé tvary, postavení, barvy, znaky a jejich bezpočetné kombinace.
Lilie lze v přírodě najít pouze na severní polokouli a to asi ve stovce druhů. Na území naší republiky se vyskytují dva druhy: vápnomilná lilie zlatohlavá (lilium martagon) s drobnými růžovými turbánkovitými květy a červenooranžově kvetoucí lilie cibulkonosná (lilium bulbiferum). Tyto botanické druhy lilií jsou často dost těžko pěstovatelné, protože jsou zvyklé na specifické klimatické a půdní podmínky prostředí, ve kterém vznikly.
Křížením mezi těmito botanickými druhy se jejich specifické nároky zmírňují a hybridy jsou již lépe pěstovatelné. V současné době pěstované odrůdy jsou mnohonásobnými hybridy a jsou poměrně nenáročné na pěstování. Královská zahradnická společnost ve Velké Británii registruje přes 8000 odrůd lilií.
Z botanických druhů jsou v našich podmínkách často pěstovány lilie bělostná (lilium candidum), lilie královská (lilium regale), lilie tygrovaná (lilium tigrinum) a lilium henryi.
Obecně lilie vyžadují kyselejší humózní propustnou půdu a slunné stanoviště. Půda nad cibulemi by měla být zastíněna aby nedocházelo k přehřívání a poškození lodyžních kořenů. Jako každá cibulovina nesnáší čerstvý hnůj či jiná organická hnojiva v okolí cibule. Lilie by neměly být sázeny příliš hustě, trpěly by za vlhkého počasí houbovými chorobami.
Z hybridních lilií jsou nejvíce pěstovány lilie ze skupiny asijských lilií. Platí pro ně výše uvedené podmínky. Trubkové hybridy jsou tolerantnější k vápníku, vápenitou půdu dobře snáší lilie zlatohlavá, lilie bělostná a lilium henryi. Orientální lilie vápník nesnáší, půda pro jejich výsadbu by měla obsahovat vyšší podíl rašeliny.
Cibule lilií lze sázet v podstatě kdykoli pokud není půda zamrzlá. Před výsadbou je vhodné cibule namořit v některém fungicidu (fundazol, captan apod.). Od místních pěstitelů lilií můžete získat cibule z podzimního přesazování, cibule koupené na jaře v supermarketech nebo v zahrádkářských obchodech pochází z holandské produkce. Lilie sázíme do propustné půdy tak, aby nad cibulí byla půda ve výši dvou až dvou a půl násobku průměru cibule.
Malé lodyžní cibulky sázíme asi 5 cm hluboko. Nejmenší lodyžní cibulky a pacibulky je vhodné nasázet na podzim do květináče. Po zakořenění je dáme do chladného sklepa. Brzy na jaře, když lilie začínají vylézat ven, přesázíme malé rostlinky opatrně na záhony.
Výjimkou v hloubce výsadby je lilie bělostná, která se sází do těžší zásaditější půdy a to tak mělce, že nad vrcholem cibule nebude více než 1 - 2 cm půdy. Jako jediný druh totiž před zimou vytváří nad úrovní půdy přízemní růžici listů.
Ve vegetačním období lilie vytváří mnoho hmoty, takže potřebují dostatek živin. V zimě rozhodíme na záhony cererit či NPK. V době růstu pak můžeme hnojit kombinovanými hnojivy v zálivce nebo listovými hnojivy v postřicích zároveň s přípravky proti škůdcům a houbovým chorobám. Po kvetení přestaneme hnojit dusíkem, používáme pouze draslo k vyzrání cibulí.
Před zimou opatrně vykroutíme suché lodyhy z cibulí a záhony očistíme od zbytků veškerého rostlinného materiálu.
Pro snadné pěstování lilií je nezbytná propustnost půdy a s tím související snaha o to, aby cibule lilie nebyly vystaveny přílišnému zamokření. Lilie jsou mrazuvzdorné a cibule jsou i v zimě v zemi. Choulostivější druhy lilií (orientály, longiflórum hybridy atd.) někdy nepřežijí zimu právě z důvodu přílišné vlhkosti, která je příčinou hniloby cibulí.
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama